neděle 12. března 2017

FYZICKÉ A DUCHOVNÍ ROVINY VNÍMÁNÍ


Co my lidé považujeme z valné většiny za skutečnost a co za fikci?
Pojďme se na to společně podívat více do hloubky.
Věříme, že existuje pouze hmotný svět a ten duchovní tak nějak úplně přehlížíme, jako by ani neexistoval. Přesto jde o dvě spojené nádoby, stejně jako přesýpací hodiny. my jalo lidstvo vnímáme pojem nejvyšší autority jako nějakou modu, kdežto duchovní svět zná pouze jednotu. Duchovní vztahy probíhají v kruzích, které se vzájemně propojují. Lze si to představit jako např. takový květ života, tvořený nekonečným propojováním kruhů. Fyzické vnímání člověka se ovšem opírá o organizační schémata, či velké řetězce bytí, postavené na dokonale ovládajícím systému ovlivňující lidskou povahu i mysl. Duchovní svět nepotřebuje žádnou moc nad druhými, není zaštítěn žádnou mocí, nepotřebuje ani moc nad druhými, neboť vždy usiluje o to nejlepší pro nás. Hierarchie hodnot v duchovním světě ztrácí naprosto smysl. My lidé jsme tak postižení a současně i vlastním přičiněním ztraceni, protože je pro nás téměř nemyslitelné, abychom spolu pracovali nebo žili, aniž by nás někdo řídil. Každá lidská instituce, na kterou jen pomyslíme, od obchodní, přes politickou, náboženskou či manželskou, této koncepci podléhá. Je to jako pavučina utkaná z neviditelných vláken systému, v kterém jsme se stali vlastními otroky. Jak potom můžeme prožívat opravdový vztah ke komukoliv??? Jakmile žijeme v hierarchii určitých hodnot, potřebujeme pravidla, které ji následně zavádějí a upevňují. Přistoupili jsme na hru, že potřebujeme zákony a následně je začali prosazovat, abychom nakonec končili s organizačními schématy a systémovými směrnicemi, které vztahy spíše ničí, než aby je podporovaly. Jen u velmi nepatrného zlomku lidských bytostí uvidíme nebo zažijeme vztah, ve kterém se neuplatňuje moc. Systémová hierarchie si vynucuje zákony a nařízení, a nám všem pak nakonec uniká zázrak vztahu, který bychom snadno mohli prožívat, pokud bychom neodpojovali fyzické od duchovního. Důležité je ovšem nezaměňovat přizpůsobení se záměru s poblouzněním ze skutečnosti. Žijeme ve vlastním sebeklamu, že potřebujeme v našem životě nějaké autority či vůdce, kteří nás povedou a budou říkat, co je pro lidstvo dobré a co špatné. Když pak mnozí dáváme přednost nezávislosti před vztahem, vzájemně se ohrožujeme. Ostatní se pak snadno stávají předmětem manipulace nebo řízení pro naše vlastní mylné uspokojení. Autority, které dnes vnímáme a uctíváme, jsou jen pouhou naší výmluvou, neboť to my jsme jim dali nad námi moc, abychom se sami zřekli své odpovědnosti. Nebo snad díky našemu rozhodnutí jsme tak zabránili nekonečným válkám, vzájemným neshodám, nebo si přestali vzájemně ubližovat? V našem fyzickém světě je neustále srovnávána hodnota jednotlivce s přežitím systému, ať už politického, společenského, ekonomického, náboženského, či dokonce i partnerského. Však se sami rozhlédněme kolem sebe. Jak to funguje v praxi, tedy ve hmotném světě, kterému nad námi dáváme stále takovou moc? Nejprve se obětuje jeden člověk pro výstrahu všech, pak je jich stále více a více, a nakonec jsou tisíce lidí snadno obětovány pro dobro a další existenci nějakého systému vytvořeného mocnými a silnými, užívající si stále své nadvlády nad vším. Ta touha po majetku, moci a nezávislosti se tak stala všudypřítomnou, že už to dnes považujeme za něco zcela normálního. Nejhorší na tom všem je, že jde o matrici ďábelského schématu, ve kterém jsme beznadějně uvízli, protože si jeho existenci ani neuvědomujeme! Kdybychom se naučili přikládat zájmům druhých lidí stejný význam jako těm našim, nebylo by zapotřebí hierarchie. Kdybychom pochopili, že vše se vším souvisí a každý náš čin, ať už dobrý nebo špatný nezůstane bez odezvy, ať už v tomto životě, nebo životě příštím, naučili bychom se být k sobě i druhým mnohem shovívavější, tolerantnější a láskyplnější. Opětovným propojením těla i ducha bychom pak v sobě dokázali aktivovat naše vyšší „JÁ“, nebo také nekonečnou Boží moudrost, nebo ještě lépe ducha Stvořitele, který je ukryt v každém z nás, stejně jako kapka v moři tvoří oceán. Pak bychom dokázali být opět všichni svobodní a ihned by nám dorostla i přistřižená křídla (mocí), abychom opět vzlétli k výšinám. Pak budeme opět moci sdílet lásku a radost, stejně tak i svobodu a světlo. To vše ale nejprve musíme nalézt v sobě samých, abychom je následně mohli sdílet společně s ostatními. Nechť toto vědění a poznání vstoupí do všech lidských srdcí.

středa 21. září 2016

SÍLA MYŠLENEK



SÍLA MYŠLENEK

                 Každý lidský tvor na této planetě je ovládán vlastní silou myšlenek, které ho řídí po celý život. Už jako malé děti jsme byly řízeny a ovládány naším okolím, rodiči, institucemi jako je školka, škola, pak našimi příbuznými i našimi přáteli. Na začátku jsme byli jako nepopsaná černá tabule ve škole, ale vše v našem životě, co ovlivnilo náš život až po současnost, na tuto tabuli napsalo mnoho informací, které se vryly do našeho podvědomí. To funguje nezávisle na nás jako nějaký automat, který nás řídí na základě naučených vzorců chování a přesvědčení, které jsme odněkud převzali. Stále žijeme v přesvědčení, že jsme se narodili proto, abychom řešili své každodenní problémy. Jenže bez životních nástrah a překážek, bychom ani sami sebe důkladně nepoznali. Dovedete si představit, že náš mozek denně zpracovává až 50 000 takových myšlenek, které se chtějí někde projevit a také se projeví? Je nutné si uvědomit, že tu jsme proto, abychom odhalili svou Boží podstatu.
Pozitivní myšlení musí mít svůj základ, stejně jako každý dům. Jakmile pochopíme, že k sobě přitahujeme vše, nač myslíme a co cítíme, že se i naše představy uskuteční, pak myslíme pozitivně. Protože dokud nedokážeme ovládat své myšlení v náš prospěch, dosud jsme nic nepochopili. Tak jako my byli jednou dětmi svých rodičů, tak i naše rodiče byly zas dětmi svých rodičů. Naše dětská mysl je ovlivnitelná, tvárná, otevřená všem názorům, dogmatům, předsudkům, strachům, i nevědomosti rodičů. Každé dítě dospívá s obrazem duševního, emocionálního a duševního prostředí rodiny. Tak kdo dnes píše na naší tabuli poznání? Počmárali ji snad v práci, ve škole, nebo snad naše tchyně, příbuzní? Zneklidňuje nás to, co s námi naše okolí řeší?
Říká nám snad stále dokola naše okolí, že jsme k ničemu, že nic nedokážeme, že jsme hloupí, nic si nepamatujeme, nedokážeme vychovat svoje děti a pod? Také to občas kolem sebe slýcháte? Dokážete se těmto nezdravým programům vzepřít a říci nahlas: „Nevíte, co mluvíte. Jak můžete vědět, že neuspěji? Co vás vede k této domněnce? Z čeho přesně vycházíte?“
Pokud takovým lidem pak odpovíte:
„Narodil jsem se proto, abych uspěl. Jsem úspěšný a silný v životě svých modliteb, ve vztazích k lidem, i ve své práci, kterou jsem si vybral. Jsem ztělesněné štěstí, které provází můj život každý den.“
Jakmile začnete vysílat do éteru tyto, nebo podobné věty, Boží síla a moc vám odpoví. Copak snad může nekonečno selhat? Kde je to nekonečno, o kterém je tu právě řeč? No je v každém z nás! Co si tedy do své mysli zapisujete každý den? Někdo si tam možná vpisuje zoufalství, jiný zase chudobu, další třeba beznaděj, osamění, zlost, vztek, strach. Vy však musíte žít v přesvědčení, že jste hodnotným člověkem, naplněným vírou v jedinou existenci, sílu Boha ve vás, který vás vede na všech cestách a osvětluje vaše kroky. Naše podvědomí funguje tak, že vše zapisuje skrze nás do nás. Je to jako naše neviditelná kniha života, která přijímá naše přesvědčení, názory, představy, stanoviska atd., protože jsme upřímní, míníme to vážně. Naše podvědomí vždy uskuteční to, o čem přemýšlíme, co cítíme, v co věříme, protože jsme tomu dali naši energii, ať už je to dobré, či zlé. Až naplníme svou mysl harmonií, krásou, láskou, celistvostí, zdravím, soucitem, mírem, dokonalostí a správnými činy, pak se dostaví pozitivní změny, po kterých tolik toužíme. Nejde to ale hned, protože vše dozrává. Žádné semeno zasazené do hlíny nám též nedá své plody hned druhý den. Proto je to hodně o trpělivosti, o disciplíně, kdy úpěnlivě pracujeme se svými myšlenkami na vědomé úrovni, než se usadí ty správné do našeho podvědomí, jako nový výchozí program. Nebojme se tedy probudit v sobě Boží dar, který dříme v našem nitru. Vše co nás může naplňovat vírou, nadšením, radostí, láskou, má nad námi moc a to také řídí naše jednání. Lidská bytost je v podstatě duchovní bytost oděná do pevného pláště v 3D struktuře. Proto pokud řeknete nahlas: „Já jsem láska, jsme energie, jsme víra, jsem zdraví, jsem hojnost….“ a cokoliv dalšího vás napadne, ohlašujete tak přítomnost živoucího Boha v sobě! Žije věčně. Duch se neustále projevuje na vyšších úrovních, proto také žijeme jinak, když nám byl rok, 10 let, nebo 30, 40 i 100 let. Náš duch se stále vyvíjí, učí se nejen z překážek na své cestě, ale i z nezdarů, které opakuje tak často, dokud je nezvládne, aby mohl postoupit výš. 
           Každý den, každou hodinu i minutu vpisujeme do našeho podvědomí stále nové pravdy. Každý člověk je sám sobě spásou, pokud dokáže v sobě probudit sídlícího Boha uvnitř, a nám pak postačí spojit se jen s touto Boží přítomností, která nás vždy správně povede a vyřeší i naše problémy. Takže například, pokud žijeme v pocitu nedostatku, pak naší největší touhou je žít v blahobytu. Pokud jsme nemocní, naší touhou je být zdraví. Zdraví i blahobyt je tedy naší spásou. Když se ztratíme v lese, je naší spásou najít cestu ven, umíráme-li žízní, naší spásou je voda. Proto i každá lidská bytost žijící na této planetě, která se dokáže spojit s Boží přítomností v sobě, je tudíž sama sobě spásou. Žádný Gurů, ani modlitby v jakémkoliv náboženství, uctívající své Bohy někde venku, nás nezachrání! Pokud tedy dopřáváme své mysli spíše pocity strachu, nezdaru, zášti, zlosti, depresím, či negativním vizím, pak nás spaluje náš vlastní oheň uvnitř, který jsme vytvořili svou myslí. Chceme-li ho uhasit, musíme dopřát své mysli uvolnění, klid, soustředění se na vše pozitivní a to také tak cítit i prožívat. Pokud je tam hluboko zakořeněna NEVÍRA, jak potom můžeme očekávat, že se něco změní, pokud nevěříme, že je to možné? Každý lékař vám dnes potvrdí, že příčinou vysokého krevního tlaku, vředů, artritidy či rakoviny, jsou právě tyto negativní emoce! Nahromaděná nenávist dokáže spustit celou řetězovou reakci zdravotních problémů, které nás dokážou nejen ochromit, ale i úplně zničit. Proto si do své mysli uložte nový program, který jasně říká:
„Jsem pravdivý, čestný, zdravý, spravedlivý, čistý, cokoli je hodné mé lásky, neboť já jsem ta Boží síla, která řídí všechny mé myšlenky pozitivním směrem.“
Kdykoliv od teď pomyslíte na nedostatek (pochopení, lásky, peněz, zdraví…), pomyslete nejprve ve své mysli v představách, jak vás hojnost ve všech směrech času, prostoru, i dimenzích obklopuje a hřeje vás u srdce, prosvěcuje vaši duši a vy máte krásný pocit blaha. Jste dokonalá lidská Boží bytost, která řídí vědomě své kroky plné radosti, lásky, štěstí, atd. Doplňte si tam sami, co právě chcete ve svém životě vidět, cítit i prožívat, abyste se skutečně šťastnými stali. Vše ovládá a řídí vaše mysl, vše vychází z hlavy a naše pozitivní představy a vizualizace, jsou klíčem k úspěchu. Ať vás toto vědění a poznání provází na vaší cestě životem a pokud se vám dnešní příspěvek líbil, sdílejte ho s ostatními, neboť každý má právo na lepší život.
S láskou a úctou Váš osobní trenér Radovan

úterý 2. února 2016

Jaký je skutečný význam SAVCŮ na Zemi?

Přemýšleli jste někdy, jak hluboký význam pro nás mají "Savci" na této úžasné planetě Zemi.
Jak to, že delfíni a velryby mají plíce jako lidé a vždy musí vyplout na hladinu, aby se mohli nadechnout?
Jak je možné, že při zaposlouchání se do jejich úžasných nízkofrekvenčních zvuků plných vibrací máme příjemný pocit klidu a harmonie?
Jak to, že si tak skvěle rozumí s malými dětmi, jsou hraví a dovádiví?
Jak to, že nás tolik okouzlují svojí přítomností a dokáží nás uzdravovat?
Co je vede k tomu, že jsou vždy připraveni člověku v nouzi pomoci?
Mají snad na planetě Zemi pro nás nějaký význam a pokud ano, tak jaký?
Proč se musí celosvětově tyto úžasní tvorové chránit, místo toho, aby se houfně zabíjeli, nebo se odchytávali na vědecké pokusy?
Co když je celá historie trošku jinak, než jak jsme se učili? 

pondělí 25. ledna 2016

KDO MÁ VĚTŠÍ VLIV?

Autorita, nebo energie lásky?
Často se ve svém životě střetávám s těmito vzájemnými protiklady a každý kdo je zastává má svoji pravdu. Proto bych se dnes rád zaměřil na toto téma z praktického hlediska a na vás je, abyste se sami rozhodli, která z cest bude pro vás a vaše děti přijatelnější. Autority vnímáme všude kolem sebe, neboť jsme po staletí vedeni k tomu, že potřebujeme někoho, kdo nás povede. Je tedy pak úplně jedno, zda to bude prezident, vláda, politici, ředitel podniku, vedoucí oddělení, učitel,  či rodič. Už i malí kluci si hledají v partě někoho silnějšího, kdo určuje pravidla hry či boje a všichni kolem se mu podřizují. Co se ale stane, pokud se objeví někdo schopnější, silnější, vlivnější, z většími zkušenostmi? Pokud dojde k incidentu který je uměle vyvolán egem, pak útočí ať už slovně nebo fyzicky na jiného jen proto, aby si "vůdce" udržel svoji moc a vliv na ostatní. Pokud je však jeho vliv a moc potlačena, jeho ego se rázem zlomí a automaticky ustupuje do ústraní. Proto i v celé historii platilo pravidlo, které znělo v mnoha kulturách různě.

středa 9. prosince 2015

Lidské tělo, nemoci a síla myšlenky



Zažili jste někdy pocit, že vaše tělo jakoby ztrácelo energii, sílu či radost ze života? Cítili jste se někdy vyčerpaní, úplně bez chuti žít, vaše pocity a myšlenky vás táhly jakoby dolů a začali jste mít strach z nemoci? Tak to vše je způsobeno kvalitou našich myšlenek a živených strachů v sobě, kterými tak navenek vše zhmotňujeme. A tak začíná bludný kruh, který je jen a jen naším vlastním scénářem, neboť jsme sami přistoupili na tuto hru. Zrcadlí nám přesně ty pocity, emoce, či hodnotící postoje, které v konečném důsledku vždy zhmotníme. To je zákon vesmíru, akce a reakce. Proto je tak nesmírně důležité, naučit se správně pracovat se svými myšlenkami, neboť jsou rychlejší než světlo a díky přepólování magnetických polí na zemi, ke kterým v poslední době dochází se velmi rychle naplňují v reálném životě. 

pondělí 9. listopadu 2015

Kouzelná babička

Dnes vám chci vyprávět příběh za který jsem velmi vděčný, neboť každý den je darem, pokud k němu tak i přistupujeme.
Jedné krásné podzimní slunné soboty jsem se vypravil se synem do míst na Šumavě, kde ochránci přírody vytvořili v lese velkou voliéru pro vlčí rodinku. Protože jsme ale nevěděli, kudy se tam dostat, ani kde to je a odmítali jsme použít moderní technologie z jistých důvodů, vydali jsme se  do nejbližší vesnice ptát se lidí. Cítil jsem, že tento kontakt s lidmi mě, i mého syna něčím obohatí. Zastavovali jsme tedy pokaždé u nějaké chalupy či domu podél silnice, zvonili, klepali a ptali se. Ale moc lidí nebylo doma a ostatní nedokázali poradit. Prostě nevěděli a je to normální. Najednou jsme přišli před jednu velmi starou chaloupku, která vypadala jako opuštěná a syn zazvonil. Mě tam ale něco zarazilo a začal naslouchat svému podvědomí. Pamatuji si přesně číslo toho domku "183" a ihned mi tam naskočil součet 3 podle numerologie. Hlava mi ihned začala našeptávat:
"To je plavba na výletní lodi, že? Mám pocit, že to tu dobře znám, jako bych tu už někdy v minulosti byl, přesto že ten domek vidím prvně v životě. Navíc se kouří z komína. Takže tu určitě někdo bydlí. Musím zjistit, kdo tu bydlí a zda tu osobu znám, nebo mi je nějak blízká."
Zvonili jsme se synem, klepali na okno, ale nikdo neotvíral. Povídám tedy synovi:
"Nevím proč, ale mám pocit, že opravdu ten domek znám ze své minulosti. No nic, tak asi ten, kdo tu bydlí, někam šel. Tak půjdeme dál a snad budeme mít štěstí jinde."
Při odchodu jsme se ještě několikrát podíval do oken, jako bych chtěl tu osobu zahlédnout třeba jen koutkem oka v okně. Třeba je doma a jen má strach otevřít. Třeba nás ani nezná a já si to jen namlouvám, začal mi našeptávat rozum. Od srdce jsme si ale z nějakého důvodu přál vědět, kdo tam bydlí. Nedokážu ani přesně popsat, co mě k tomu vedlo, ale ty pocity byly tak silné. Až po chvíli jsme si oba všimli, jak podél silnice jde malá, bělovlasá stařenka opírajíc se o hůlku. Přišli jsme k ní a syn se jí začal slušně vyptávat, kudy se dostaneme k vlkům, které byli v této lokalitě nedávno umístěni. Já byl kousek od nich, když se spolu bavili a já se k nim pomalu přibližoval. Když jsem došel tak na půl metru před stařenku, zvedla hlavu a podívala se svýma hlubokýma očima na mě. Byla tak nádherná a čistá, jako obrázek od Lady. Měl jsem pocit, jako bych na vlastní oči viděl pohádkovou babičku a v tom mi hlavou projela další podprahová informace:
"Já tu babičku znám! Ale odkud? Nikdy předtím jsem jí za svůj život neviděl."
Podíval jsem se znovu na její očí ještě intenzivněji, a jejich hloubka a jemnost mě doslova pohltili! Najednou to přišlo a já vykřikl!
"Já vás znám! Tedy přesněji mám pocit, že znám vaši rodinu. Jste babička rodiny ....?" (A vyslovil jsem jméno, které mě ihned proletělo hlavou. Pro zachování soukromí ho zde neuvádím). Babička se usmála a její oči se rozzářili přesně tak, jako oči její vnučky. Viděl jsme skutečně oči její vnučky, kterou jsme velmi dobře znal. Babička se na mě podívala láskyplným pohledem a řekla:
"A vy jste kdo, pokud se mohu zeptat? Vy znáte moji dceru i vnučku? Dcera sem za mnou jezdí každou středu, ale vnučku už jsem dlouho neviděla. Víte, jak se jí daří?"
Sklopil jsme smutně hlavu a dodal: 
"Jmenuji se Radovan, vaši rodinu znám dlouho, ale o vaší vnučce toho bohužel také už moc nevím. Šli jsme před pár lety každý svojí cestou. Tehdy ještě nebyla ta správná doba jít po jedné cestě, víte?"
A babička s hlubokým a jasným pohledem indiánské babičky dodala:
"To tak někdy bývá a trvá dlouho, než se ty dvě duše spojí v jednu bytost. Co je ale zvláštní, že jste první člověk, který mě a mou rodinu dokázal spojit dohromady, protože všichni tvrdí, že si vůbec nejsme podobný. A navíc špatně chodím, víte? Mám cukrovku a proto, když jdu na procházku, často mě bolí klouby, ale musím chodit".
Usmál se na tu úžasnou pohádkovou stařenku a řekl:
"Víte, nevím, jak je to možné, ale začal jsem více vnímat jisté nevysvětlitelné věci jen díky svému instinktu, nebo spíše intuici. Někteří lidé říkají, že je to naše Vyšší Já, které je napojeno na naši duši a zná i naše minulé životy. Proto možná ten pocit, že vás znám. Třeba se odněkud známe a o tom zatím ani nevíme. Ale co vím jistě, že na cukrovku nejlépe zabírá kořen pampelišky. Když si každý den uděláte z jedné lžičky sušeného kořene čaj, postupem času se začnete cítit stále lépe a lépe."
 "Tak o tom jsem ještě neslyšela. O květu i listech ano, ale že se dá používat i kořen? To opravdu ne." ...dodala babička s úsměvem.
Byla tak milá, že kdyby mi to nebylo hloupé, hned bych jí samou radostí objal. Mezitím k nám přišla sousedka a zeptala se, co potřebujeme.

Ihned mi přišla další informace do hlavy, že tato paní babičku hlídá, aby jí nikdo neobtěžoval. To bylo moc milé zjištění, když si představím, kolik lidí dnes obtěžuje a zneužívá dobrodiní starých lidí. A nakonec jsme se synem skutečně dočkali nejen odpovědi, kudy za vlky, ale i to, že babičku před časem okradl falešný kominík. takže se opět potvrdili mé intuice z podvědomí. Tímto krátkým příběhem jsem chtěl jen upozornit na skutečnost, že podvědomí a naše instinkty jsou nejlepšími barometry a informátory pro naše pocity i rozhodování. Stačí se jich jen držet. Tak hodně štěstí všem a pevně věřím, že láska, která je v každém z nás, i hory přenáší. Já měl totiž po tomto zážitku nádherné celé odpoledne a byl jsme za své instinkty, intuici, či Vyšší Já spokojený. Hlavně pak při pomyšlení na kouzelnou babičku.
P.S.: Druhý den jsme jí za její dobrou radu přivezl v pytlíku nasušený kořen pampelišky a dřevěný svícínek, který jsme s dětmi vyrobili. Babička nám sice neotevřela, takže jsme dárek položili za plot, ale pevně věřím, že ji dárek jistě potěšil. Přeji i vám, ať každý den je pro vás poselstvím, které přinese do vaše života dárek i vděčnost zároveň.
S láskou a úctou Radovan