pátek 25. září 2015

ADHD u dětí



Mnoho rodičů se v poslední době shledává s problémy spojenými s odbornou diagnózou u svých dětí, které zní: „VAŠE DÍTĚ TRPÍ ADHD PORUCHOU“. Rodiče jsou velmi často zmatení a snaží se zjistit, co tato zkratka znamená a jak to jejich dítě vůbec mohlo „chytnout“. Mohu vás ujistit, že nic vaše dítě nechytlo a psychologický posudek, který si od vás vyžádala školka nebo škola, ještě neznamená, že se s tím nic nedá dělat. ADHD je zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP). Jde  hlavně o poruchu pozornosti s hyperaktivitou, spojenou nesoustředěností, nervozitou a neklidem.  Tento syndrom patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již v raném dětství, nejvíce však v předškolním věku, kdy postihuje 4 –10 % dětí. V dospělosti pak přetrvává okolo 40–50 % případů a vyskytuje se u 4–5 % dospělých. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, převládá impulzivita a poruchy pozornosti.

V odborných kruzích je tato porucha dost často spojována jako dědičná choroba, což ale není tak úplně pravda. Na základě posledních provedených šetření bylo zjištěno, že tuto poruchu „nastartovává“ v prvé řadě životní situace matky. Už to, v jakém prostředí se v těhotenském období matka nachází, to, jak prožívá své mateřství, určuje vývoj jejího plodu. Proto kdykoliv je matka ve stresu, pod neustálým tlakem, veškeré povinnosti leží na ní, okolí ji navíc její stav ještě stěžuje, místo aby jí ulevili, odráží toto vnitřní napětí a myšlenky do vývoje plodu. Tyto psychologické tlaky, kterými je pak matka vystavena, se geneticky zakódují do plodu dítěte a problém je na světě.
Projevy
  • Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času, problém s opakovanými nebo nudnými nebo také nutnými úkony, poruchy motoriky (Často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika.)
  • Impulzivnost – (výbušnost) - rychlé neočekávané či neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům, často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost, nízká sebehodnota.
  • Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený komunikační projev (jak hlasitost, tak množství své činnosti často doprovází zvuky a komentuje je, jako by byl dotyčný/á uzavřen/a ve vlastním světě).
Jak tedy postupovat?
V prvé řadě je nutné vytvořit klidné prostředí, zvýšit vlastní trpělivost, pozornost, zapojovat vzájemnou spolupráci, ale hlavně uměním naslouchat a žít v lásce a harmonii. Vše je hlavně o příkladech nás dospělých. Pokud tedy nedokážeme být klidní a láskyplní, doma na sebe neustále křičíme, vyčítáme si, žijeme na základě rozkazů, povelů a nařízení, každý si dělá co chce, televize je pro nás až na prvním místě, pak můžeme horko těžko něco změnit. Vše navíc velmi negativně ovlivňuje vnitřní strach, který každého z nás ovlivňuje až z 85%! Pokud je tedy někdo přesvědčený, že mu nějaký psycholog, nebo prášky pomohou, tak se velmi mýlí. Začít se změnami doma musíme v prvé řadě sami na sobě! 

Ve vztahu ke školní praxi to ovšem vypadá tak, že dítě s ADHD bývá často inteligentnější, než odpovídají jeho studijní výsledky. Proto je tak důležité volit strategie a jiné přístupy, které pomohou eliminovat nedostatky pozornosti, neklid, nervozitu a impulzivitu. Místo hledání a zaměřování se na chyby je nutné vyzdvihovat úspěšnost a vlastní snahu každého jedince. Velmi důležité je vytvořit nekonfliktní prostředí, rozvíjet zaměření pro zapamatovaní, motivaci, místo dlouhých a nudných úkolů volit raději kratší, umožňovat vybití při každé možné příležitosti atd…  Proto je z praxe ze školního prostředí naprosto nepřípustné, pokud se děti s tímto syndromem potřebují o přestávce vylítat, vybít, a oni jsou místo toho učitelským sborem často atakování slovy: „Uklidníme se, žádné lítání po chodbách, zalezte do třídy apod“. Daleko účelnější by bylo vymyslet interaktivní vyžití právě o přestávkách, kdy se mohou děti nejen odreagovat, ale hlavně „unavit“. Obrovské množství energie, která jim nedá chvilku klidu, potřebují nějak vybít. Pokud je jim to stále dokola odpíráno a to jak ve školách, tak i doma, těžko je možné je přivést do klidnějšího stavu soustředění a využívání přirozených kognitivních funkcí.
Další zásady:
  • Zadáváme dílčí úkoly a hlídáme jejich důsledné plnění – motivujeme tak k další snaze tvoření, upevňujeme sebevědomí formou pochvaly, vedeme k sebekázni a uznání autority – (pozitivního vzoru!)
  • Zavádíme pravidelnost a režim v průběhu dne – při poruchách a nesoustředěnosti s učením, je obzvláště nutné dodržet čas každé činnosti, neboť tak vytváříme podmíněný reflex v rámci připravenosti mozku na práci. Pomáháme tak vyššímu soustředění a koncentraci.
  • Je nutné zajistit střídání jednotlivých činností – po námaze mozku je nutné odreagovat hyperaktivitu organizmu, jinak si dotyčný najde jinou cestu (rušení ostatních dětí ve třídě, neklidné komíhání tělem apod.)
  • Při nižší schopnosti soustředit se na čtení (podle věkové úrovně) čteme společně komiksy nebo krátké příběhy, tištěné velkými písmeny.
  • Spolupracujeme se specialistou – pomůže rozeznat skryté či již překonané problémy, doporučí nejvhodnější postupy a je informován o nových metodách, například s využitím počítače (programy zaměření na kognitivní funkce).
Tím, jak s každým takovým jedincem postupujeme vývojem v morální oblasti, kognitivní oblasti, i jak se vžívají jednotlivé vzorce chovaní, projevy ADHD dostáváme po určité době pod kontrolu. Nemusí to být ovšem podmínkou, neboť vše závisí na jednotlivých případech a nasazení vhodného přístupu spojeného hlavně trpělivostí a láskou. Na to je nutné myslet vždy, když se dostavuje jakýkoliv problém v rodině. Možností a technik je v dnešní době velké množství, a na každého funguje něco jiného, proto není nutné ani uvádět, které byste měli využívat. Naslouchejte spíše svým instinktům a svému podvědomí, spolupracujte s těmi, které již se syndromem ADHD trpí a vždy najdete tu správnou cestu.
S láskou a úctou Váš osobní trenér Radovan a tým ŠR.
Okomentovat