pondělí 17. února 2014

Odměny, nebo úplatky?



Odměny, nebo úplatky?
Dnešní téma bude možná opět poněkud výbušné pro mnohé lidi pracující ve školství. Pokud se ale nad touto problematikou dokážeme společně zamyslet poněkud hlouběji, bez zapojení vlastního ega a negativních emocí, přijdeme na skutečnost, že pokud bychom společně dokázali tyto systémy změnit, změnily by se i výsledky dětí. Děti by škola najednou začala více bavit, těšily by se na každou hodinu, neboť by je vždy čekalo nové poznání, o kterém budou sami přesvědčeni, že je dokáže posunout v jejich životě mnohem dál. Bude pro jejich dobro.


Na první pohled se může zdát, že na dostávání odměny není nic špatného. A kdo by taky nechtěl dostávat odměnu za něco, že? Všichni jsme si přeci už zvykly na to, že za všechno dostáváme nějakou odměnu, nebo bonus. Jenomže pokud si položíme základní otázku: „Co je to vlastně ta odměna“?
Abychom si správně rozuměli, tak odměna je ve smyslu něco za něco. Udělej tohle, dostaneš tamto. Čili úplatek. Děti tedy již od útlého věku vychováváme ke korupčnímu jednání. Když se dělaly průzkumy u několika zahraničních škol, kdy si děti o přestávkách mohly volně hrát a v jedné ze tříd dostávaly ještě navíc odměnu za to, že si hrají, jednoho dne si jedna ze tříd přestala hrát. Která myslíte, že to byla? ………Vaše tušení je správné. Byla to třída, která dostávala za hraní odměnu – úplatky.

Vše je ovšem postavené pouze na motivaci a ta je buď vnitřní, nebo vnější.
Vnitřní motivace je ta, která nám určuje vše, co přichází zevnitř, z nás. Něco, co nás baví, co se nám líbí, nebo cokoliv, co jsme přijali za své. Zato vnější motivace je ta, která nás prostě moc nebaví, nevidíme v ní žádný velký smysl apod. A proč to vlastně děláme? Abychom se vyhnuli trestu, nebo za to získali nějakou odměnu. A do kdy takové věci můžeme dělat? Do té doby, dokud hrozí nějaký trest, nebo naopak kyne nějaká odměna. Proto buďte velmi ostražití, kdykoliv vás napadne dávat vždy za něco nějakou odměnu - úplatu. 


         Proč? Neboť tím vlastně říkáte o jakékoliv činnosti, kterou chcete, aby dítě vykonávalo, že není nic moc. A jenom blázen by to dělal jen tak od sebe, když může očekávat odměnu. Existují dva základní mechanizmy. Stresová reakce a učení. Stresová ovlivňuje vše, čeho se obáváme, z čeho máme strach a učení může být buď radostné veselé, plné poznání a očekávání (viz prvňáčkové) a pak z nutnosti či donucení. Ve školách to bohužel v podobných programech chodí dodnes a to od dob Marie Terezie. Učitelky dávají dětem hvězdičky, smajlíky, jedničky, když něco umí a když ne, tak to jsou prasátka, černé puntíky a špatné známky. Tím vlastně děti již v útlém věku učí v překladu asi toto:
         „Milé děti, my víme, že učení není nic moc a tak vás musíme správně motivovat a uplácet, abychom udrželi alespoň na chvíli vaši pozornost“.
         Takovému přístupu, který trvá cca 6 týdnů, se z vnitřní motivace stává vnější (ta za úplatu) a děti začnou sbírat známky. Stanou se tak z nich prakticky filatelisté. 
          Sběratelé známek! Pak už je jedno, zda jde o trapnou známku věnovanou dětem ve škole, nebo tu natištěnou pro poštovní účely. Obojí je k ničemu, pokud tam nebude fungovat vnitřní motivace a zájem.


         Pokud tedy dál budou fungovat sběratelské manýry a dále z radostí budeme udělovat odměny, nebo známky, máme na světě usazený naučený program v mozku, který pak dětem a následně i dospělým lidem říká: "Když za to nic nedostanu, tak to dělat nebudu. Nikdo mě nemotivuje. Proč bych se měl namáhat, když za to nic nemám?" Pokud souzníte s tímto názorem porozumění a cítíte, že to s vámi nějak rezonuje, změňte své dosavadní přístupy nejen ke svým dětem, ale i k sobě samým. Jen tak se můžeme postupně všichni vymanit ze začarovaného kruhu, z kterého nevystoupíme, pokud vědomě nepřijmeme do našeho života určité změny.

Pokud jsem si za X let práce s dětmi ověřil, že to lze i jinak a přesto to děti dokážou dělat rádi a s láskou i bez úplatků, tak proč to nezměnit? Proč nepracovat společně na změně našeho myšlení a přistupovat k dětem jako k rovnocenným partnerům, které už nemusíme uplácet, nýbrž s nimi spolupracovat. Kdy si můžeme být vzájemně nápomocní, spolupracovat, střídat se v určitých nezáživných činnostech (z kterých uděláme zábavu) a tím získávali na sebe navzájem i více času.

Zkusili jste někdy navléci nějakou činnost tak, aby ji dítě šlo udělat s radostí, samo a ještě rádo, aniž byste mu za to neslíbili nějakou odměnu? Máte pocit, že to fakt nejde? Že už je natolik zkažené, jako celý náš systém výchovy a školství, že se vlastně bez odměn a úplatků už ani neobejdeme? Omyl! Jde to a velmi snadno. Stačí jen obrátit postup potřeb tak, abyste v dítěti vyvolali zájem tuto činnost vykonat s chutí. Po čase už na tom bude tak dobře, že za vámi bude chodit samo a prosit o přídavek. 

Pokud nevěříte, počkejte si na výsledky. Pracuji postupně na souborech tréninků, které vám otevřou oči v mnoha směrech a vaše děti už nebudou vědět co je to nuda a místo zírání na TV, nebo ustavičné hraní si počítačové hry u PC začnou postupem času sami vyhledávat jiný druh náplně, který je posune raketově kupředu. Protože pokud si nalejeme čisté vody, jaké věty doma nejvíce vůči dětem padají?
"Jestli si to ihned neuklidíš, tak žádný počítač!"
"Jestli si okamžitě neuklidníš, seberu ti tu tvou PSP PC hru!"
"Jestli si ihned neuděláš ten úkol do školy, seš týden bez televize!"
"Jestli se naučíš na tom kole, tak ti koupím DOTYKÁČ."
"Jestli se naučíš lyžovat, koupím ti pak bombónky a toho TABLETA."

BRRR! Děsný, kam se ty zákazy a úplatky hrnou. Stále zvyšujeme hodnotu, aniž bychom si uvědomovali, že tím ji ale bereme dětem. Jejich vnitřní hodnotu!
Pokud se vám články, které zde pro vás zveřejňuji zcela Zdarma líbí, buďte alespoň od té lásky a občas napište do komentářů, jak na vás podobná témata působí, co už jste doma vyzkoušeli a fungovalo, nebo naopak nefungovalo a proč. Budu moc rád, pokud podpoříte i stránky na Facebooku, které najdete pod názvem Šťastná rodina v odkazu: https://www.facebook.com/jaknadeti?ref=hl
Máte-li chuť mi napsat vlastní zkušenosti nebo názor, popřípadě se chcete na něco zeptat, můžete psát na email: radovan@jak-na-deti.cz
S láskou a úctou váš trenér Radovan