Smysl
života
Co je vlastně naším hlavním smyslem života?
Neustále se vzdělávat, poslouchat autority, respektovat je, abychom po čase
zjistili, že vše co jsme se učili, nám prakticky neslouží? K čemu nám bude
teorie, pokud ji nedokážeme využívat v praxi? Proč společnost neustále
vyžaduje od lidí, aby byli poslušní a ustrašení zároveň?
Aby byli závislí na
konzumní společnosti, na materiálních hodnotách a dalších potřebách, která
z lidí dělá otroky. Aby přestali myslet na to, že je potřeba také žít a
být šťastný uvnitř sebe sama. Má snad systém moc nad našimi životy? Ano, pokud
mu to dovolíme, tak ano. Je jen na nás, jaký život chceme žít a pokud se budeme
neustále zaměřovat na nedokonalost, na chyby, tak budeme neustále žít
v začarovaném kruhu. Stále budeme žít v pocitu méněcennosti a
nedokonalosti a to přesto, že už se dokonalí rodíme.Věřte, že každé vaše dítě už dokonalé je!
Jak je možné, že být
šťastný není prioritou na žádných školách a to nejen u nás, ale na celém světě?
Proč učitelka, která dá dětem za úkol, aby napsaly slohové cvičení a v něm
popsaly, čím by chtěly být, až budou velcí, očekává, že každé dítě uvede
nějakou odbornost, v které by mělo vynikat? Proč když dítě popíše vše, co
ho naplňuje štěstím a nepřeje si nic jiného, než být šťastný, mu učitelka dá za
„5“, s odůvodněním, že nepochopilo zadání? Pouze dítě, které je trénované,
nikoliv učené žít pro vlastní sebe realizaci, kreativitě a přirozeném rozvoji, dokáže
učitelce odporovat a říci, že to spíše ona nepochopila život! Ano, mnozí můžete
namítat, že takový přístup je vlastně pohrdání autoritami a školským vzděláním
všeobecně, dítě může dostat klidně poznámku za drzé chování,.... ale má pravdu.
Tento přístup totiž přesně odpovídá škatulkovému systému, ve kterém jsme
desítky let žili.
Také máte pocit, že už je
na čase to změnit? Věříte tomu, že by se děti dokázaly učit mnohonásobně
rychleji, pokud by se k jejich vývoji přistupovalo kreativní a hravou formou za pomoci aktivace obou mozkových hemisfér? Máte pocit, že děti do 4 let věku, kdy neznají nic o systému ani školství,
dělají největší pokroky ve svém životě? Máte pocit, že pak už jen stagnují,
bouří se a vzdorují, protože jejich mozek není přizpůsoben na fungování, které
od něj systém a my vyžadujeme? A přitom jde o stejný mozek, který máme všichni
bez rozdílu věku a národnosti. Máte pocit, že se děti vědomě tlačí na vysoké
školy jen pro zajištění vyšších příjmů, možnosti lepšího uplatnění a
v neposlední řadě také získání titulu, na které si společnost tak zakládá
a mnoho lidí potrpí? Je ovšem zarážející, že jen hrstka lidí, s vysokoškolskými tituly se naopak cítí nedostatečně uvědomělí a čím více vědí, tím více nabývají dojmu, jak málo vědí. A přirom by tak rádi raději dělali něco úplně jiného, co by je bavilo a uspokojovalo. Jenže tím, že léta studují něco, co je zaměřeno na jeden druh profese, jak mohou pak dělat jinou? Už chápete, o co tu jde?
A co když vám
prozradím, že mnoho dětí na vysokých školách nemají ani ponětí, kolik váží
obyčejný velký pytel brambor. Kolik je to půl metráku. Kolik váží bochník chleba. Z čeho se vyrábí,
co se do něj dává, aby byl takový, jaký si ho může každý koupit. Kolik lidí se
podílí na tom, než se takový obyčejný chleba dostane na pult. To jsou zdroje
informací, které mohou děti získávat pouze spojením s praxí, ukázkou či
rozborem myšlenek až k úplnému jádru zdroje. Je to jako se semínkem, které zasadíte a dlouhé roky se o něj staráte v dobře vybrané půdě, zaléváte ho a pořád trpělivě čekáte, než dozraje v silný strom, aby vám za vaši péči následně mohloodevzdat svoje plody. To je rovnováha, která dle zákonů přírody tak funguje. Nic složitého! To jen my lidé stále ve všem hledáme složitost!
Je to podobné, jako přemýšlet
nad otázkou: „Potřebuje země vodu, nebo voda zemi“? Co myslíte vy? …..
Země potřebuje vodu, protože bez vláhy by vše uschlo, že? Ale naopak? Potřebuje
voda zem? Pokud máte pocit, že ne, tak kdo jí potom dává koryta, kudy protéká? Vše
v přírodě je přeci v rovnováze. To jen my lidé stále nechápeme tyto
základní principy a zákony přírody, bez kterých se neobejdeme a přesto je stále
dokola porušujeme! Drancujeme je, vysáváme, vybíjíme zvěř i ryby
po milionech, kácíme lesy, úrodná pole zalijeme betonem a stavíme tam
obchodní centra. Co pak můžeme od přírody čekat, až tu nic nezbude, jen beton a
asfalt?
Mnoho lidí si sem tam
postěžuje na nedostatek něčeho. Co by chtěli a nemají. Kdykoliv ovšem pomyslíte
na nedostatek, ať už je to pochroumané zdraví, peníze, majetek či moc, zkuste
na chvíli zatajit dech, jak nejdéle dokážete. Pak se znovu zamyslete nad vaším
pocitem nedostatku a sami si odpovězte. Co mi v danou chvíli nejvíce
chybělo? Bez čeho se opravdu neobejdu? Je to moje partnerka, auto, dům, peníze,
nebo vzduch, který může mít každý, kdy se mu zlíbí? A přesto si tím nemůže být
nikdo jistý věky. Jde pouze o přístup a pochopení vyšších hodnot, než ty, které jsme se naučili uctívat a vnímat pro náš život díky vlivu systému jako ty nejdůležitější.
Vzpomínáte na pohádku
„SŮL NAD ZLATO“? Tak to je velmi podobné našemu vnímání „CELOSPOLEČENSKY“.
Mnoho lidí se zabývá uměním. Ať už je to hudba, malování, tanec, zpěv, divadlo,
či cokoliv jiného,….. jde o umění. Myslíte si, že Život a Štěstí lze rovněž považovat za umění? Jsem přesvědčen o
tom, že určitě. Nikdo nás nikdy neučil, jak správně žít, jak být šťastný a
zdraví. A přesto jde o nejzákladnější umění v našem lidství. Pokud tedy
nakopneme školní vzdělávání pro nutnost jeho transformační změny a začneme pracovat na pozitivních přístupech, které
povedou k přirozenému rozvoji našich dětí, naší budoucnosti, dočkáme se
novodobého přerodu, který by se mohl přirovnat skoku z doby kamenné do
doby renesance.
"Když mi bylo pět, máma mi
říkala, že klíčem k životu je štěstí. Pak jsem šel do školy a ptali se mě, co
chci být, až budu velký. Odpověděl jsem, že chci být šťastný. Řekli mi, že jsem
nepochopil zadání, a já jim řekl, že oni nepochopili život." John
Lennon