Obout se do bot dítěte

Obout se do bot dítěte

        Představte si situaci, kdy vám přijde dítě ze školy a má úkoly a spoustu učení. Jak se zachováte? Co budete od něj vyžadovat? Nejdřív práce, potom zábava? Mnozí to tak dělají a myslí si, že je to správně. Nebudu zde nikoho soudit, ale spíše vám ukážu, jak je možné se v takové situaci zachovat, nebo začít na věci nahlížet z jiného úhlu. Zkuste se vžít do role dítěte tím, že si obrazně obujete jeho boty a zkuste si představit vše, co vaše dítě v daném okamžiku prožívá.

Už jste v pozici dítěte? Takže se najednou cítíte unavení, vyčerpaní a otrávení ze všech těch povinností, které na vás učitelé každou hodinu sypou a to v každém předmětu? Co byste chtěli dělat po škole nejvíce? Jít se znovu učit, dělat úkoly, počítat, doplňovat pravopisná cvičení, nebo se chcete nejprve trošku odreagovat, vyvětrat a načerpat venku novou energii? 

Tento úhel pohledu dítěte a vašich požadavků, jsou teď najednou úplně jiné, že? Vnímáte to jinak, protože jste se alespoň na chvilku vžili do role vašeho dítěte a uvědomili jste si, jaký je to pocit.  Je moc dobře, že jste to alespoň zkusili, protože dokud tuto techniku nazírání z jiného úhlu nepraktikujete, ani vás takové pocity ani napadnout nemohou. Přistupujete k výchově stejně, jako přistupovali vaši rodiče k vám. Vy nemůžete za to, že to tak máte. To nás naučil systém, ale už nás nikdo neučil, to jak správně vnímat svoje děti. Proto vždy, když budete něco od dítěte vyžadovat, pokuste se nejdříve vžít do jeho kůže a uvědomte si, co byste chtěli jako děti vy. Pak vás teprve začnou děti chápat, mít vás více rádi a začnou si vás hlavně vážit. Uvědomění je základ porozumění! Tím rostou nejen děti, ale i my. A každý, komu na svém dítěti záleží a chce pro něj to nejlepší, nebude ignorovat ani jeho potřeby, ani jeho pocity. 

Občas se vám dítě vrátí domů ze školy a nechce s nikým mluvit. Je zaražené, uzavřené, a když se ho zeptáte, co se stalo, odpoví vám: „NIC“! Ale právě to „NIC“ obnáší jeden velký problém, kterým uvnitř sebe trpí vaše dítě a bojí se vám svěřit. Může jít o první nešťastnou lásku, může to být špatná známka, křivda ve třídě, ponížení, nebo dokonce šikana. Ať už je za tím cokoliv, jděte za tím a snažte se vždy navázat s vaším dítětem přátelskou komunikaci a ujistěte ho, že se nemusí ničeho bát, že si vše necháte pro sebe a zůstane to jen mezi vámi. Snažte se ho přesvědčit, že pokud se nesvěří vám, tak se bude zbytečně trápit sám a jeho starosti a problémy ho budou užírat stále víc a víc. Pokud se svěří, uleví se mu a můžete společně najít řešení. Někdy to může trvat klidně celé odpoledne a dítě se vám svěří třeba až večer, než jde spát. I to je obrovský úspěch, kterého jste společně dosáhli. Nikdy ale nenuťte dítě, aby to hned vyklopilo a začali mu vyhrožovat, čímkoliv vás napadne. Nedělejte to! Uzavřelo by se ještě víc a vy se stejně nic nedozvíte a pokud ano, tak to nebude pravda. Za každých okolností se snažte se svými dětmi udržovat přátelský kontakt na rovnocenné úrovni, něco jako partneři. Je mnoho případů, kdy se dítě doma bojí s něčím svěřit jen proto, že ve škole mu je silnějšími vyhrožováno a doma není pochopeno. A ne jednou to skončilo tragicky. Proto se vždy snažte najít pochopení, soustředěni naslouchejte, hrajte si společně, pobavte své děti, ať přijdou na jiné myšlenky a dříve či později se vám sami začnou otvírat a svěřovat se vším, co jim život nachystá do cesty. 

Zde ale dejte dobrý pozor na správné pochopení i správnou pomoc. Pokud totiž např. dítě něco provede a bojí se vám to říci, aby to nebylo ještě horší a nakonec vám to řekne, jediné co můžete udělat je toto:

1)    Pochvalte dítě, že je k vám upřímné a řeklo vám, co se stalo.

2)    Nikdy se nenechte ovlivnit vašimi emocemi, nebo výbuchem zlosti.

3)    Nikdy za něj jeho průšvihy nežehlete. Nechte dítě, ať je samo zodpovědné za svoje skutky.

4)    Pokud svoji zodpovědnost přijme a učiní samo nápravu, opět ho podpořte tím, že ho pochválíte. Ne ovšem za to, co provedlo, ale za to že problém samo vyřešilo. (Např. rozbilo okno, odvezlo si ho samo zasklít a zaplatilo opravu ze svého kapesného).

5)    Zdůrazněte dítěti, že raději uznáte jeho upřímnost než lež, protože dříve či později se vše stejně provalí a vy se to dozvíte. 
   Děti jsou radost, ne starost. A i když nám občas dělají mnoho starostí, vždy jsou součástí našeho života, naším zrcadlem i budoucností. Mějte se rádi a věřte na zázraky. S úctou a láskou váš trenér Radovan.
  Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:radovan@jak-na-deti.cz