pátek 31. ledna 2014

JAK SE DĚTI UČÍ NEJLÉPE?



JAK SE DĚTI UČÍ NEJLÉPE?
Pokud si každý z nás vzpomeneme na své dětství, kdy jsme dělali největší pokroky v našem životě? Bylo to v době, kdy nás ti velcí lidé začali něco učit ve školce, nebo ve škole?  Nebo to bylo v době, kdy jsme se rozvíjeli přirozenou formou, vnímali veškeré okolní podněty, která k nám přicházely, pozorovali, zkoušeli a opakovali znovu a znovu každý pohyb, krok, první ucelené slovo, které jsme vnímali?
V době, kdy jsme z batolení přešli na lezení, pak pohybování po čtyřech a nakonec se prvně postavili na vlastní nohy. Jak je to možné, když nás nikdo neučil, jak se máme postavit, jak máme chodit. Jen jsme pozorovali dění okolo sebe a chtěli to umět také. Vnímali jsme všemi svými smysly každé slovo, které k nám z okolního prostředí přicházelo a bylo nám jedno v jaké řeči to slovo je. Nevěděli jsme nic o gramatice, o podstatných jménech, slovesech, skloňování, časování, nebo skladbě vět a přesto jsme se naučili plynule mluvit.

Každé malé dítě, pokud žije v bilingvlní rodině, přijímá od narození podněty v několika řečech současně, přesto si je jejich mozek dokáže utřídit a dítě během krátké doby dokáže ovládat několik jazyků. Jak je to možné, když se nemusí učit? Když nechodí do školy a přesto to ovládá? Je to dáno právě tím, že netuší, že se něco učí. Neřeší nic z toho, co řeší dospělí. ….. Teď musím udělat to či ono, teď se musím učit, prostě musím. Dětský mozek funguje tady a teď, zatímco u dospělých je to o budoucnosti, o jistotách apod.

Tak jak funguje mozek na vědomé úrovni, nedokáže si uchovat tolik informací, kolik jich dokáže uchovat podvědomí. Podvědomí je trvalé a vše co se propojí s povědomím, nemůže být nikdy zapomenuto, nebo ztraceno. Je to tam zakódováno jako dokonalý software s  Giga pamětí. Proto se děti dokážou nejvíce naučit, pokud netuší, že se učí, nebo že něco musí. To jen my dospělí neustále dokola řešíme věty v naší hlavě typu:
-         Teď musím udělat toto.
-         Teď musím vydělat peníze.
-         Teď musím uvařit.
-         Teď musím uklidit.
-         Teď musím do práce. apod.

Malé děti, když si hrají se tak ponoří do hry, že přestanou vnímat okolní svět a díky tomu se nejlépe učí. Nejúžasnější na tom je, že oni nepřemýšlí, že se učí. Už jste někdy viděli malé dítě (cca do 1 do 4 let věku), které by si říkalo:
„Teď musím dávat pozor, protože se učím“.
„Musím dávat pozor, co mi rodiče říkají“.
„Teď se musím soustředit“.
Zapomeňte na to. Nic takového děti nedělají a ani se toho nedočkáte. Kdo vás ve škole učil, jak vypadá vnímání, jak vzniká pozornost a soustředění? Každý divadelní herec to dokáže, ale učitele to nikdo neučil. Proto je pro ně tak obtížné udržet si ve třídě pozornost, neboť nedokážou zabavit své publikum.
Pokud půjdete do divadla a herci vám budou podávat divadelní hru na bázi školní výuky, tak z divadla zřejmě odejdete, že? Proč? Protože podání bude fádní, nudné, bez příběhu či děje. Bude to o složitém drilování a zapamatování si něčeho na bázi opakování. Tak ale náš mozek nepracuje.
Kdy se děti do školy těší? Pouze, když jsou do první třídy, neboť netuší, co je tam čeká. Nevědí nic o školních osnovách, ani nic o přístupu učitelů. Aby se děti do školy těšily trvale, museli by se z učitelů stát herci, komici, vypravěči příběhů, neboť to děti milují. To je to,  co děti milují a také si nejlépe pamatují.
Co děti potřebují?  UČENÍ HRAVÝM ZPŮSOBEM
Je to o praktickém životě, o všem co nás i děti obklopuje, neboť z toho člověk nejvíce čerpá. Proč nás třeba rodiče neučili mluvit na základě izolovaných slovíček, neopakovali s námi jednotlivá písmenka, nepočítali s námi ve sloupečcích apod.? Protože ani náš život není ničím izolovaný, oddělený od vnějšího světa, od přírodních zákonů, či zákonů vesmíru. Vše je v rovnováze, tak proč si lidé stále myslí, že lze oddělovat neoddělitelné?
Jen proto, že existují mnohem větší síly, naším okem neviditelné, kterých se nelze dotknout, ještě neznamená, že neexistují. Pokud tomu nevěříte, tak jistě věříte, že existuje ATOM. Souhlasíte? Jistě, Atom existuje. A teď mi řekněte, kdo z vás ho viděl, nebo se ho mohl dotknout. Už chápete tu absurditu? Žijeme ve světě plném barev a prostoru. Moudrý člověk se stává sbíráním zkušeností, které dokáže využívat v praxi, nikoliv papouškováním naučených textů zpaměti. Proto si ani nemůžete dávat za vinu, pokud jste dostávali špatné známky, neboť to nebyla vaše chyba. Nebyla ani vaše chyba, že jste se učili pomalu, nebo dělali chyby. Velkou chybou totiž je, že systém školství nás všechny naučil hledat a soustřeďovat se na chyby a neustále upozorňovat na maličkosti, na drobnou nedokonalost, která ovšem pramení v každém z nás, vč. přírody.
Chyby jsou přirozenou součástí vývoje. A kdo nechybuje, tak ani neroste, neboť se nerozvíjí. Smiřte se s tím, že nic na světě není úplně dokonalé. Pak teprve dokážete slevit ze svých nároků, vč. nároků, které nakládáte na svoje děti. Pamatujte, že čím více budete své děti vystavovat těm správným vzorům, od kterých se mohou učit, porostou více a více. Pokud dokážete být pro vaše dítě tím správným vzorem (zrcadlem), naučí se od vás nejvíce. Kdo netuší, jak se to dělá, natrénujeme to společně. Zůstaňte na příjmu a dozvíte se víc.
S láskou a úctou váš trenér Radovan.
Pište mi o vašich problémech, pocitech či potřebách, pokládejte otázky na vše, co vás zajímá do komentářů nebo na email: radovan@jak-na-deti.cz