Všeobecné zamyšlení nad námi a dětmi?

Je mnoho otázek bez jasných odpovědí a nalezení nám mnohdy připadají nemožná. Ale jedině správnou formulací otázek, můžete nalézt i odpovědi, které hledáte. Už se začínáte pomalu v těchto otázkách orientovat? Možná vás některé z nich zaujaly více, než jiné. Zkuste si nejprve sami hned odpovědět. Zamyslete se nad jakoukoliv konkrétní otázkou, která vás na první pohled zaujala a vybavte si cokoliv prvního, co vás napadlo, po jejím přečtení. Co to bylo? Jak to vypadalo? Co jste si vybavili jako první? Co jste přitom cítili? Jakou to mělo barvu? Viděli jste to jako film, nebo obraz? Jak to vonělo, nebo chutnalo? Co jste slyšeli?

Ať už jste v tuto chvíli soustředěni na některou z výše uvedených otázek, je velmi důležité, abyste se pokusili na ni sami najít adekvátní odpověď. I když se vám to hned nepodaří, nevěšte hlavu. Ke všem těmto otázkám se postupně dostaneme a to i na konkrétních příkladech. Proč?  Neboť příklady jsou jako příběhy a ty se pamatují mnohem lépe, než odborná terminologie či psychologické poradenství. Mozek si totiž velice snadno zapamatuje film či obraz spojený s nějakým příběhem. Je to podobné, jako když prožijete něco pěkného, nebo naopak špatného. Ve vašem podvědomí to prostě zůstane.

Tento prožitek zůstává hluboko ve vašem podvědomí a nezapomenete ho ani za X let. A stejné praktické příklady doplněné obrázky najdete i zde.  Nejde tu o naučně vzdělávací encyklopedii, která vám krok za krokem bude ukazovat, co musíte dělat. Jen vás dovede názornými příklady k porozumění a ukáže vám správný směr „JAK NA DĚTI“.

Pokud ale hledáme správnou cestu k porozumění dětí, musíme nejprve začít u sebe. V prvé řadě je velmi důležité rozhodnout se, kde vlastně chcete žít. V pekle, nebo v nebi, protože ať už chcete žít kdekoliv, je nutné to nejprve vytvořit, neboť nic z toho není hotové. BÝT SÁM SEBOU! Neboť až se stanete sami sebou, stanete se i vlastním zdrojem sebe lásky. Je ovšem nejprve nutné přijmout vlastní zodpovědnost za svůj život. S tím je také úzce spojen vědomý odpočinek a meditace. Pokud neumíte odpočívat a meditovat, jak můžete načerpávat tolik potřebnou pozitivní energii? Meditace nemůže mít účel ani záměr, neboť meditace je stav ne – intelektu. Jednoduše stav bytí, kde se člověk nachází bez času a prostoru. A až tohle všechno pochopíte, můžete začít chápat i sebe, svět svých dětí a začít jim rozumět.

Mimo jiné budeme společně hledat řešení k různým situacím, které nás v životě s dětmi čekají a které je nutné řešit. Vrátíme se do dětských let, kdy jsme ještě nebyli zkažení, nasáklí moderní společností, která bohužel dokáže velmi nenápadně manipulovat nejen s námi, ale právě nejvíce s těmi nejmenšími. Kdy jsme ještě nepřicházeli o naše sny, veselost, štěstí a radost ze života. Mnoho lidí se cítí zlomených, frustrovaných, méněcenných, možná i zbytečných a to se pak dále odráží jako bumerang i na děti, ať už vědomě, nebo nevědomě. Lidé odsuzují druhé, závidí si mezi sebou, jsou zneužíváni a jeden druhého pomlouvají, využívají, zrazují. Svým chováním pak nevědomky nutí druhé, aby se mezi sebou nenáviděli. Hromadí se v nich emoční jed a ten pak předávají svým dětem.

„Podívej se, jak se ke mně otec zachoval. Nebuď takový jako on.“ „Takoví jsou všichni muži!“ nebo:.  „Takové jsou všechny ženské.“ Tvoje máma si hraje na neviňátko a koukni, co se z ní vyklubalo!“ nebo: „Hlavně ať nedopadneš jako já, dítě moje. Podívej se na mě, jaká jsem utahaná, zničená, vyčerpaná, na všechno jsem sama“! Podobné emoční věty jsou postaveny na vzorcích, které jsme si přinesli z minulosti, neboť nás též ovládala v dětství rodina, ve které jsme jako děti vyrůstaly. Na cestě strachu pak máme tolik podmínek, že si vytváříme spoustu pravidel, která nás mají chránit před emoční bolestí, zatímco bychom neměli mít žádná pravidla. Tato pravidla narušují komunikaci mezi námi, neboť když máme strach, tak lžeme. Je zdaleka jedno komu, ale hlavně sami sobě tím, že předstíráme spokojenost a přitom jsme uvnitř plní strachu. Tyto naprogramované vzorce v naší mysli ukryté hluboko v podvědomí pak vylézají na povrch a vždy o sobě dají rázně vědět. 
Teprve když se nad tímto způsobem chování pozastavíme a začneme se ptát sami sebe, dopátráme se občas i velmi zajímavých odpovědí. Teprve pak dochází k uvědomění. A uvědomění je prvním krokem ke změně uvnitř nás. K tomu všemu ovšem musí člověk dozrát a dospět. Zamysleme se nad výchovou několika generací a jejich rozdílností. Zaměřme se i na každodenní stereotyp, ponorkové stavy, či nevhodné chování a výbuchy při stresu, páchaném nejen na sobě, ale hlavně na dětech.  Protipólem těchto stavů je naopak blahobyt některých rodin, které svoji lásku k dětem nahrazují nesmyslnými dárky a velmi častým náhradním hlídáním. Jde o dvě roviny tzv. správné výchovy, ale ani jedna není správná. Tak jak to tedy je doopravdy a co můžeme udělat proto, aby naše krev, naše budoucnost, prostě „naše děti“ byly lepší, schopnější, šťastnější, veselejší, úspěšnější, či bohatší, než jsme my? 

Ale pozor, abyste své nesplněné sny a ambice nechtěli převádět na své děti a tak si je plnit jejich prostřednictvím. I tato cesta je špatná. Všechno je to jen v našich rukou a každý z nás má možnost volby. Stejně jako mince má dvě strany i my se můžeme rozhodnout, s kterou z cest na rozcestí se můžeme vydat. Ovšem ne všechny cesty, které jsou krátké, přímé a rychlé, jsou ty nejlepší. Spíše naopak. Pokud tedy zvolíme tu správnou, tak i naše děti, až zestárneme, dokážou s láskou a péčí udělat vše pro nás, až budeme staří, stejně jako my udělali pro ně, když byli malí. Je to srozumitelné? Jde o jednoduchý koloběh života, který je ovšem dokonale provázán. Stejný poměr je zřetelný i v přírodě. Nebudeme-li se k ní chovat s láskou, respektem a úctou, a budeme si myslet, že si příroda dokázala vždy poradit, dokáže si přeci poradit i teď, pak nám to jistě vrátí podle zásluh. To samé funguje i s dětmi. Jsou naším obrazem, naším zrcadlem i stínem!!! Každý z nás máme život ve svých rukou.

(Každopádně, než se ale vůbec mladý pár pro dítě rozhodne, měl by si nanečisto vyzkoušet několik základních technik a podle toho, jak se s nimi vyrovná, by se měl rozhodovat. Představte si, že máte krásně zařízený byt, který září čistotou a vůní. A teď v tom bytě začněte s tréninkem, který zmapuje vaši trpělivost, schopnost ovládat se, a zároveň vám ukáže vaši výbušnost, či vztek. 

Nové a voňavé záclony rozstříhejte, čerstvě napastovanou a vyleštěnou podlahu počmárejte fixami nebo voskovkami, barevně vymalované stěny ozdobte čmáranicemi (v dětském světě jde o umělecké dílo) pomocí barevných pastelek, na novou kuchyňskou linku naházejte marmeládu, mouku, vajíčka a pak důkladně promíchejte. Něco můžete klidně hodit i na zem. Váš oblíbený časopis nebo knihu, která vám leží např. v obývacím pokoji na konferenčním stolku, roztrhejte a zmuchlejte, památeční vázu po babičce rozbijte.  Máte hotovo?

Vy jste to ještě neudělali a nechápavě se ptáte, proč byste to měli dělat? Je to jednoduché. Pokud to uděláte a zůstanete v klidu a následně ještě s úsměvem vše uklidíte, pak jste připraveni na to mít dítě. Protože to je dětský svět, který je podstatně jiný, než ten náš. Lpíme na materiálních hodnotách a city a láska jdou stranou. A pokud vám vaše dítě, vaše zlatíčko něco podobného, co je popsáno výše provede doma, nemůžete se na něj přeci proto zlobit. Jen postupně zkoumá vše, co ho zajímá, co jak vypadá, jaký to má zvuk či barvu. Dokonce zkouší i vás, jak budete reagovat. Pokud tedy nedokážete ovládat své emoce, tak si jej raději ještě nepořizujte, neboť přesně to vás v určitých etapách vývoje dítěte totiž čeká. Nevěříte?

 Udělejte si náhodný průzkum v okruhu svých známých a uvidíte sami. Vy, kdo už děti máte, to jistě znáte sami velmi dobře a jistě by se našlo ještě mnoho dalších alternativ ničení domácího pohodlí a vytváření neustálého nepořádku.  Tyto tzv. ztráty na materiálních bytových hodnotách se ovšem dají do určité míry eliminovat. Ptáte se jak? Určitě to nedělejte tak, že dítě přivážete k židli, nebo zavřete do sklepa, či skříně! Tudy cesta nevede a vám by se asi podobné praktiky také nelíbily. Velmi vhodné je vcítění se do toho druhého. To vám vždy otevře další dveře pro pochopení z pohledu, který normálně nevnímáte ani nevidíte. Každý na to má jiný recept. V některé rodině někdo přitom řve, nadává, mlátí kolem sebe, druhý vysvětluje, třetí uplácí maličkostmi a další se třeba jen zasměje.  Podstata ale toho všeho spočívá v tom, že velmi malé dítě potřebuje neustálou péči, lásku a pozornost. Ale i když mu ji dáte, nemyslete si, že máte vyhráno. Pokud z kojení přeskočíme i sunary a vrhneme se do polotekuté a následně i tuhé stravy, nikdy nezabráníte tomu, aby vám dítě alespoň jednou neobrátilo talíř s jídlem, či sklenici vody na právě prostřený stůl, či podlahu. Těmto technikám se říká „emoční startér“.

Pokud tedy na cokoliv, co je mimo váš zaběhlý koncept vybočuje a vy hned vybouchnete, nedokážete se ovládat, nejste tedy ještě dostatečně zralí na to mít děti. Pokud se přesto rozhodnete pro dítě, i přes své občasné výbuchy, tak budete trpět nejen vy, ale i vaše dítě. Je také velmi zajímavé, kolik lidí ve svém životě používá otázky neurčitého členu typu: „A kdy se TO má narodit? Kdy TO čekáte?“ Jako by šlo o nějakou neživou věc, materiální kus něčeho, co vám ještě chybí k dokonalosti výbavy vašeho bytu. Jde přeci jen o božský dar, o živého tvorečka, dítě, které jste si tolik přáli. Tak proč přijímat tyto věty, které jej degradují do role nějaké věci?

Dětský mozeček do čtyř let věku funguje jako nasákavá houba. Veškeré informace do sebe přijímá velmi rychle a neustále se rozvíjí. Proto mnoho smíšených párů, kde jeden z rodiny mluví jinou řečí než česky, dítě se od narození učí plynule dvě řeči současně, aniž by si to uvědomovalo.  Tento nenásilný způsob výchovy je stejně účinný, jako jakýkoliv jiný, pokud je předkládán dítěti přirozenou cestou, nebo hravou formou. Vše co dítě potřebuje, má už totiž od přírody zakořeněno v sobě!

       

 

Podobné smýšlení měl již i J. A. Komenský, který se snažil prosazovat své vize vzdělávání formou hry. Pokud by neměl výsledky, proč by jej zvali na svá území např. anglický parlament, nebo americká harvardská universita apod.?  Proč napsal tak významná díla jako byl „Labyrint světa a ráj srdce“, „Škola hrou“ a mnoho dalších? Proč se dnes na školách nevyučuje jeho metodou? Proč je tak těžké ve školách pro pochopení žáků látka, která jim ani nic neříká a přesto se ji musí učit a biflovat nazpaměť? Proč mají učitelé problém udržet si ve třídách pozornost, pokud zrovna nebudí respekt, nebo nezvýší hlas? Protože tomu prostě chybí to základní. Zaujmout zábavnou formou. Něco, na co se budou děti stále těšit, co budou sami vyžadovat. Bohužel za to ale nemohou ani sami učitelé, neboť tento přístup od nich vyžaduje systém školství, který je ovšem nutné změnit. Je zastaralý, složitý, nezáživný, zdlouhavý a nudný. Známkování probíhá komplexně, nikoliv individuálně. A proč vůbec známky, když děti nejsou žádní sběratelé, natož pak filatelisti. Vždyť přeci každé dítě je individuální a v něčem výjimečné a to je nutné prohlubovat. Na to je nutné zaměřit pozornost. Proč tedy některé rodiče trestají své děti za známky, když ani netuší, co a jak se jejich dítě učí? Navíc když je nikdo nikdy ani neučil, J.A.K. se mají učit? Pak je také velmi důležité, aby v případě špatné známky doma nepadaly věty typu:

„Nechápu, po kom jsi tak blbej! Celej tatínek! ….nebo „Úplně jako bys mamince z oka vypadla! „Běž se učit a neotravuj!“ apod.

Ptám se. Kdo má právo soudit druhé za jejich život? Kdo zná jejich minulost, to v čem vyrůstali, jak se k nim kdo choval, čím si prošli apod.? Kdo opravdu může říci a tvrdit, že o svém partnerovi ví úplně všechno? Vy to snad víte? Proto neodsuzujte nikoho, když nic nevíte, i když si myslíte, že ano!  Všichni jsou potřební a všichni prospěšní.

Pamatujte na jednu velmi důležitou věc! Děti vás budou od malička napodobovat, proto se snažte před nimi vždy chovat a jednat tak, abyste jim to v pozdějším věku nemuseli následně vyčítat. Na co je dobré nezapomínat, je skutečnost spojená s vaší pozorností vůči dítěti. I kdybyste měli pocit, že zrovna dnes nemáte vůbec čas a budete se snažit dítě tzv. odsunout na vedlejší kolej tím, že mu prostě jen pustíte televizi, děláte velkou chybu. Měli byste si i při sebevětším shonu najít chvilku na to, aby vaše dítě vědělo, že se mu věnujete. Je přeci krásné pozorovat každodenní pokroky dítěte a současně se od něho učit. Ano, čtete správně. UČIT SE OD DÍTĚTE!

Přijde vám to divné, nebo dokonce vtipné? Není. Přeci už samotné narození dítěte je dar, nad všechny převyšující. Žádný jiný podobný neexistuje. Radujte se z tohoto božského daru každý den a pozorujte tu dokonalost přírody. Tu krásu, kterou jste mohli společně s partnerkou/rem předat svému dítěti. To vše je přeci krása již sama o sobě, které bychom si měli vážit.  Tím, že se naučíte dítě s láskou nejen opečovávat, ale i pozorovat, jakou má radost z každé maličkosti, např. z mráčku na obloze, nebo kamínku, který právě uchopilo do své ručky, balón, který se mu stále nedaří uchopit, …… naučí vás radovat se z maličkostí a učiní vás šťastnějšími. Pokud budete ovšem dostatečně vnímaví a pozorní.

 S dítětem je to jako se semínkem a my jsme jeho zahradníky. Každý moudrý zahradník totiž ví, že semínko je nutné nejprve zasadit do předem vybrané kvalitní půdy. Potom se musí o semínko starat s velikou péčí a láskou. Zalévat, okopávat, hnojit a být trpělivý. Netuší přesně jak, neví, co z něho bude, zda odolá povětrnostním vlivům, všem životním nástrahám, ale přesto mu věnuje veškerou svoji péči. Za tu je pak odměněn v podobě krásně rozkvetlé květiny, která září mnoha barvami, líbezně voní a když zhluboka nasajete její blízkost, omámí vás svojí originálností. A pokud nebude zahradník dostatečně pozorný a zodpovědný, květina mu uvadne, nebo nebude růst tak, jak by si přál. Nebuďme tedy tolik horlivými konzumenty, do kterých nás společnost tlačí, ale buďme raději trpělivými zahradníky. Pak se možná všichni dočkáme i odměny v podobě štěstí, které nám přinese třeba i slunéčko sedmitečné.

V dnešní uspěchané době se ovšem nejvíce rozmohlo, bohužel, že dětem se raději koupí už v útlém věku např. mobilní telefon nebo tablet, kde se ve velice krátké době naučí hrát různé hry, nebo má celý den puštěnou televizi a kouká na pohádky. V lepším případě. V tom horším na pořady, které jsou plné kriminálních seriálů spojených s násilím, brutalitou a sexem. Co pak můžete očekávat, že z takového dítěte vyroste? Zrovna tak, pokud se začnete jako rodiče po určité době spolusoužití hádat, atakovat vulgarismy a slovně napadat, jaký to asi bude mít vliv na vaše dítě? Předhazujete si vzájemně nedostatek času a peněz před svými dětmi? Co si pak bude dítě od narození pamatovat?

Můžete si být jisti, že dítě bude jen pozorovat s otevřenou pusou a až to budete nejméně čekat, vyhrkne ze sebe vulgární slovíčko, na které vy jste již dávno zapomněli. Vy ho pak budete kárat, vysvětlovat, popřípadě rovnou trestat za to, že takto se nemluví, aniž si uvědomili, že kárat byste měli především sebe. Děti velice dobře napodobují a opakují vše, co se kolem nich děje. Proto buďte v přítomnosti dětí velmi obezřetní na svoje chování. 

Každodenní povinnosti a stereotyp tento stav ještě více přiživují, jako když přikládáte dříví na oheň. Takovéto programy se stanou součástí života dítěte a začnou se čím dál více uchovávat do jeho podvědomí. Tam se uloží jako paměťový počítačový program a nikdy se neztratí. Jaký byste si přáli program vy, kdybyste se mohli vrátit do dětských let? Ten co vám naprogramovali vaši rodiče, nebo byste některé z nich nejraději vymazali a nahradili novými? Neopakujme tedy stejné chyby a změňme přístup v myšlení. 

Vzpomeňte si, jaké jste vy prožívaly dětství a zda ho chcete opakovat a vytvářet stejné modality i vašim dětem. Byla vaše maminka neustále v jednom kole? Dělala vám všem doma ráno snídaně, pak rychle běžela do práce, po práci vás vyzvedla ze školky/školy, rychle nakoupila, doma honem uvařila a ještě se vám stihla věnovat s láskyplnou péčí po tom celodenním maratonu? A co otec? Byl neustále v práci, a když byl doma, jen se najedl a pak koukal na televizi? Když jste ho začali vyrušovat, křikl na vás a poslal za maminkou, nebo vypnul TV a šel si s vámi hrát, číst vám pohádku apod.? Promítněte si pozorně ve vašem podvědomí vaše dětství a sami si odpovězte na otázku.

Co si nepřeji, aby moje dítě prožívalo stejného, jako ve svém dětství já? Čeho se musím vyvarovat? Na co si dát pozor? Co bych mu naopak měl/a dopřát oproti mě, když jsem byl malý/á? Co ještě musím změnit? apod.

Jedině takto přesně kladenými otázkami můžete v sobě najít odpovědi ke správnému zaměření a výchově svého dítěte. A není vůbec důležité, zda je vaše, něčí, nebo adoptované. I kdybyste vychovávali úplně cizí dítě, měli byste ho milovat jako vaše vlastní. Pořád to jsou děti, a pokud jste se dobrovolně rozhodli o ně starat, tak potom jedině s láskou nám vrozenou. Pokud se tedy hrnete do vztahu, kde žena sama vychovává dítě a vy ho nemilujete stejně jako ji, raději do vztahu nelezte! Dříve či později budou trpět všichni a žena dá vždy (nebo alespoň z valné většiny) přednost vlastnímu dítěti, než před chlapem, který stál jen o ženu jako sexuální objekt, nikoliv o ženu a dítě, jako celek.
Přeji vám všem hodně štěstí na cestě poznání. 
S láskou a úctou váš trenér Radovan