Pokud se zaměříme na dnešní výkonnost a aktivity maminek, které den co den
odevzdávají své dítě do školek či škol, babičkám, nebo pečovatelkám, aby se na
celý den odebraly do práce, a následně se musí ještě o vše doma postarat, co
z toho plyne? Pokud se jich zeptáte, zda se pokládají za dokonalé matky,
většina zřejmě odpoví, že ne. Pokud tedy chcete, abyste patřily mezi výjimky, měli
byste nejprve změnit své naučené programy. Pak můžete zkusit některé z
praktických rad, viz níže, ale hlavně se přestat porovnávat s ideálem ve své
hlavě. Zkuste více naslouchat a kašlete na dokonalost! Ta stejně neexistuje. Ta je pouze v přírodě a to díky a právě své nedokonalosti, je tak krásná, kouzelná a vlastně dokonalá, sama o sobě. Stejně jako vy!
Čím méně máte na své děti čas, tím úzkostlivěji se
upínáte k tomu, aby všechno v jejich životě bylo dokonalé, včetně vás.
A)
Prožívejte intenzivně dětské pocity
Každý to v sobě má. Staré naučené programy, kdy
se snažíme hledat spíše chyby u dětí, než své vlastní. Je to jednodušší zlobit
se na své děti, které fňukají, odmítá poslouchat, nebo tak říkajíc prudí, že?
Pokud každé ráno kmitáte rychle udělat snídani, připravit sebe i své dítě na
odchod z bytu nebo domu, po práci spěcháte dítě rychle vyzvednout ze
školky, školy, nakoupit, zpět honem domů, uvařit, uklidit, vyprat, pověsit
prádlo, vyžehlit a mnoho dalších činností, které už děláte tak říkajíc
automaticky, kde je ten život, co jste si přáli? Co se pak často stává je, že
sklouznete k nepřiměřené kritice a nárokům na své děti. Zkuste se ale na
chvilku podívat z jeho dětského pohledu na sebe sama. Zkuste se ho zeptat jak
se cítí, co zrovna prožívá, jak to vnímá? Co když zrovna nemá svůj den? I vy
přece máte někdy pocit, že nemáte svůj den a všichni kolem vás jen štvou a nic
vás netěší. Co myslíte? Bude vám lépe, když vás někdo seřve, nebude vůbec
akceptovat vaše pocity, nebo vás spíš podpoří laskavé lidské slovo, nakrájené
kousky ovoce, či kousek čokolády? Jedině
s láskou vám vrozenou můžete vnímat všechny dětské potřeby a přání.
Je mnohem snadnější rozkazovat, než chápat, poznávat a
porozumět. Asi nikdo z nás v dětství nesnášel nekonečná kázání od svých
rodičů, a přesto je mnoho lidí dost často používá. Proč? Staré naučené
programy, které nás ovládají a pokud nezměníme náš vlastní přístup
k dětem, pak i oni pojedou na stejné vlně ve výchově zase svých dětí.
Opravdu chcete, aby staré a nefunkční vzorce pokračovaly stále dál a dál? Mnoho
rodičů velmi často používá výroky typu: "Podívej
se na bratra, ten je mladší a přitom už má všechno hotové a pokoj
uklizený!" Nebo ukázkové vzorce vztahující se přímo na naši osobu, jako
např.: "To já ve tvém věku měl oblečení složené každý den do komínků.“
A teď zkuste zavřít oči a vžijte se do pocitu, že
stejné věty slyšíte na svoji adresu každý den. Jak vám bude? Jak se budete
cítit? Pokuste se spíše oprostit od starých naučených vzorců, které používali
na vás vaši rodiče, a zkuste se svými dětmi komunikovat pomocí dialogu, nikoli
monologu. Velmi vhodné by bylo, pokud dovedete opanovat svoji touhu mít za
každou cenu poslední slovo a umožníte dítěti vyslovit svůj názor bez ohledu na
to, zda s ním souhlasíte. Mnoho rodičů nemá ani trpělivost vyslechnout své děti
v klidu a hned soudí a dělají ukvapené závěry. Snažte se vcítit do jejich
pocitů, jak by vám bylo, pokud by s vámi někdo jednal stejným způsobem?
C) Asfaltujete dětem cestičku, nebo jim rovnou stavíte
dálnici?
Čím méně máme na své děti čas, tím více se to na nich
podepisuje. Existují celkem 4 přístupy, jak rodiče k dané problematice
přistupují.
Přístup č.1)
Úzkoprse se upínáte k tomu, aby všechno v jejich
životě bylo dokonalé a skvěle naplánované. Někdy to dojte až tak daleko, že
dítěti nenecháte ani kousek prostoru pro vlastní aktivitu. Dovolte občas dítěti
dělat chyby, neboť pouze tak se naučí, jak je napravovat.
Přístup č.2)
Vůbec neřešíte, kde dítě je, co dělá, zda má hlad,
nebo žízeň. Netušíte, zda je na dětském hřišti nebo u kamaráda/ky. Jste si
jisti, že až se venku vyblbne, přijde samo. Tak proč to řešit? Vaše dítě přeci
dostalo dostatečnou volnost, aby se mohlo samo rozvíjet. Vy se pak můžete
v klidu věnovat svým potřebám, nebo povinnostem, hlavně že neotravuje. Můžete
si v klidu odskočit i na kávičku. Napadlo vás ale někdy, že by se např. jednou
nemuselo vůbec vrátit? Co budete dělat pak?
Přístup č.3)
Neřešíte vůbec potřeby dítěte, ale pouze své priority
a vlastní pohodlí. Pokud vám dítě začne narušovat vaši komfortní zónu, vyženete
ho nevybíravým způsobem do svého pokoje a vše mu zakážete. V horším
případě mu rovnou nařežete, aby si pro příště pamatovalo, že nemá otravovat,
když „VY“ zrovna potřebujete mít klid a pohodu.
Přístup č.4)
Vše probíráte a řešíte společně, veškeré aktivity
plánujete, pozorně vnímáte dětské potřeby a nasloucháte jim. Poddáte se dětské
kreativitě a společně tvoříte vše, co dítěti pomáhá v jeho dalším poznání.
Práci a povinnosti si dokážete zorganizovat na důležité a méně důležité, což
vám umožňuje získávat více času a pozornosti na své dítě. Jste vnitřně
vyrovnaní a všichni zúčastnění jsou duševně i fyzicky spokojení a šťastní.
Který ze čtyř zmíněných přístupů je ten váš? Už jste
se našli? A líbí se vám toto poznání, nebo začínáte přemýšlet o jeho změně? Pokud
nepochopíme sebe, nemůžeme chápat ani ty druhé.
Pokud patříte mezi ty rodiče, které se snaží pro své
dítě udělat vše, nedělejte to! Nepomáhejte dítěti s oblékáním, i když bude
chodit půl dne v mikině naruby. Nevnucujte mu žádné jídlo, protože až dostane
hlad, určitě si pro ně přijde samo. Nepřemýšlejte o nějakém programu či zábavě.
Co když má zrovna chuť dělat něco úplně jiného, než vy mu navrhujete? Voděním
za ručičku samostatnost nevybudujete, ale rozumným přístupem pocit
zodpovědnosti ano.
Pokud začnete škatulkovat a upozorňovat na skutečnost,
kdy je podle vás dítě hodné a kdy zlobí, jen upozorníte na svůj pohled, nikoliv
pocity dítěte. Máte pocit, že je hodné, protože po vás nic nechce, neobtěžuje
vás, hraje si samo někde zalezlé v koutku? Nebo zlobí, podle vašeho úhlu
pohledu, protože něco potřebuje, protože se hlásí o slovo, aby nebylo
přehlíženo, nebo se prostě jen nudí? Dost často je za dětským upozorňováním na
sebe sama docela obyčejná únava, přetažení, nadměrné množství podnětů, či obyčejná
žárlivost na svého mladšího sourozence, protože mu prostě věnujete více
pozornosti.
V poslední době se dost začalo využívat
rodičovského obranného mechanizmu před svými známými, že jejich dítě je
hyperaktivní, proto nezvladatelné. Věřte ale tomu, že divočí proto, že stále nemohou
najít takové děti hranice, za které jim nebude dovoleno jít. Postačí, když
přijdete na to, proč vaše dítě tolik vyvádí, máte větší naději ovládnout své
negativní emoce a racionálně i diplomaticky nasměrovat dítě tam, kde ho chcete
mít. Někdy postačí i aktivnější zábava venku v podobě hry na babu,
stopovačku, závody, či cokoliv jiného, kdy dítě hravou formou vybije příliš
mnoho energie ze svého těla a pak už bude zas jako beránek. Pokud vám ovšem
vaše fyzická kondice nedovoluje aktivnější pohyb a máte obavu, že byste odpadli
dříve, než vaše dítě, použijte lítající talíř.
Uvědomte si, že každý rodič, je svým chováním zrcadlem
pro své dítě. Tak jak se běžně chováte a reagujete vy, tak se budou chovat i vaše
děti. Jeden z nejčastějších rodičovských prohřešků je nerovnováha mezi tím, co
od dětí požadujete a co nakonec skutečně děláte. Můžete snad chtít po dítěti,
aby mluvilo slušně, když tatínek mluví všeobecně o lidech jako o idiotech a že
všechno stojí za ho…? Časté používání podobných vulgarismů jen dítě školí ve
stejných programech, které má sám. Nebo vyžadujete od dítěte, aby si udržovalo
ve svém pokojíčku pořádek a maminka má přitom ve skříni na hromadě spoustu
nesloženého prádla a občas si nějaký ten svršek přehodí i přes židli, křeslo
apod.?
Už i J. A. Komenský učil, že „škola je hrou“ a také říkával:
„Dětičky jsou jako opičky“, takže místo příkazů, zákazů a pokynů raději občas
mrkněte do zrcadla, nebo v případě emočního vzteku si raději sami sobě dejte
do pusy bonbón. A pokud stále patříte mezi ty, kteří se drží hesla: „Škoda
každé rány, která padne vedle“, či „Respekt musí být“ apod., podívejte se
nejprve do zrcadla a ptejte se sami sebe. Co by na vás zabralo víc? Výchovný
prostředek jako je vařečka, odepnutý pásek, klečení v koutě, nebo změna chování
a přístupu, s láskou a úctou?
A pokud se už budete v tom zrcadle dívat sami na sebe,
zkuste se usmát, slovně a nahlas se povzbudit a pogratulovat si k tomu, jaký
jste fajn rodič. Možná, že ne úplně stoprocentně dokonalý, zato chápavý,
usměvavý, spokojený sám se sebou a ochotný uznat občas i svoji vlastní chybu,
své nedostatky. Každý z nás chybujeme.
Jen jsme se naučili spíše hledat chyby, místo malých krůčků vedoucích
k úspěchu. Metoda Kaizen, je jednou z těch metod, které učí, jak
správně postupovat krok za krokem k velkým cílům. Zaměřte se na to! K této metodě se zde na blogu také dostaneme.
Staré, převzaté a naučené vzorce výchovy už přestávají
fungovat. Celosvětově se už řeší mnohem jednodušší přístup ve výchově i
vzdělání dětí a to metodou porozumění, naslouchání, hraní si. Metodou, která
podporuje kreativitu a rozvoj osobnosti, spolupráci, vzájemnou komunikaci a
mnoho dalších aspektů, které mají velmi pozitivní a mnohem rychlejší a
kvalitnější výsledky, než při používání starých a nefunkčních programů.
Programy, kdy jsme se učili jen mlčet, poslouchat, dřít a drilovat, respektovat
nadřazenost, sílu a moc už nejsou tou správnou cestou, kterou by měli opakovat
i naše děti. Zkuste to. A pokud možno, začněte ještě dnes a za pár dní začnete
zaznamenávat první vlaštovky. Uvidíte sami. Přeji vám hodně štěstí.
S láskou a úctou váš trenér Radovan
Vaše postřehy, zážitky, zkušenosti pište do koentářů, nebo přímo na email:
radovan@jak-na-deti.cz
Vaše postřehy, zážitky, zkušenosti pište do koentářů, nebo přímo na email:
radovan@jak-na-deti.cz