Cítit se být potřebná, nebo se obětovávat?

Cítit se být potřebná, nebo se obětovávat?

Cítit se potřebný je ušlechtilá vlastnost, ale mnoho lidí ji následně zaměňuje a využívá těchto vašich láskyplných vlastností ve svůj prospěch. Pak se z vás stává oběť vlastní obětavosti. Pokud se tedy například rozhodnu být potřebný a budu se neustále pro všechny obětovávat, kde pak bude můj vlastní život? Čí život to potom vlastně budu žít? Ten svůj, nebo všech svých přátel, rodiny, známých apod., pro které se obětovávám? A proč to vlastně tak mám? Protože mi to naplňuje pocitem štěstí a radosti, že jsem potřebný? Pak je nutné položit si jednu základní otázku.

Je to skutečně to, co opravdu od života chci a co od něj očekávám, nebo si mohu dovolit chtít také žít i víc pro sebe? Získat dovednost v podobě přijímání, která nám chybí, než stále jen dávat, začít více žít pro sebe, než pro druhé, začít mít rád také sám sebe a za nic se neodsuzovat, nic si nevyčítat, je možná pro mnohé ženy na první pohled velmi těžké přijmout, ale dokud jej nepřijmete za své, nebudete to vy, kdo opravdu žije. Máte teď snad pocit, že je to sobecký přístup? Opravdu jste přesvědčeni o tom, že je to sobecké a nemorální? Že bych se mohla dostat do řečí? Co by si o mě pak druzí pomysleli apod.? Věřte tomu, že tak to vůbec není a tyto naučené vzorce jsou mylné a místo aby vám pomáhali, tak vám ubližují. Nehledě na fakt, že mnoho lidí takové dobré a obětavé duše velmi rádi využívají ve svůj vlastní prospěch, potěchu či pohodlí. Nejde tedy o sobectví, ale pouze o sebelásku.

Pokud nemáte rádi sami sebe, nevážíte si sebe sama, jak vás mohou mít rádi ti druzí? Možná může někdo z vás namítat, že ostatní mě ale mají rádi právě za to, jak jsem k nim vstřícná a obětavá. To je ale ovšem jen sebeklam. Mají rádi váš přístup vůči nim, ne vás jako osobnost, protože ve skutečnosti o vás skoro nic neví. Netuší, jaká jste uvnitř, co si myslíte, co chcete, co potřebujete, co cítíte a jak to cítíte, po čem toužíte. Vidí jen láskyplnou péči a pozornost, které se jim dostává a tato pozornost jim náramně vyhovuje.  Kde jsem ale pak já? Nemělo by jít spíše v tomto jednoduchém příkladu spíše o narovnání vah? Přemýšlejte o tom. 

A podobné to je i s dětmi. Ženy si všeobecně vsugerovali, že obětovávat se pro své dítě je naprosto samozřejmé, protože se to od nich ajko od matek očekává. Je to jejich povinnost. Zapomeňte na to! Není to ničí povinnost! Vaše dítě stejně jedinečný tvor se stejnými funkcemi i mozkem jako vy. Jen nemá tolik skušeností, jako vy. Vaším úkolem je pouze poskytnout mu prostor a pozitivní příklad (Zrcadlo), v kterém se samo uvidí. Samo pozná, co je pro něj dobré a co ne. Opravdu postačí, když mu poskytnete prostor, potřebný pro jeho přirozený vývoj. Nikdo ho nikdy nenaučí tolik, jako sám život. Náš svět dospělých je o poznání jiný, než ten dětský. Vy vidíte kamen, dítě diamant, vy koukáte na mrak, dítě vidí krokodýla, nebo draka, vy vidíte velkou louži, dítě oceán, který ho láká. Dítě objevuje, analyzuje, poznává, učí se krok za krokem vidět a vnímat stále něco nové. Pro vás jsou to možná všední věci, které už dávno neřešíte, pro dítě je to jeho celý svět. Tak mu ho prosím neberte, když on nebere ten váš! Přestaňte se neustále obávat o jeho zdraví, nesnažte se mu dávat úplně vše naservírované až pod nos, nerozhodujte za něj, přestaňte se obětovávat, nebo být neustále potřební a ve střehu. O vše, co dítě potřebuje, si dokáže říct. Snažte se více naslouchat dětským touhám a lépe porozumět jejich potřebám. Důvěřujte jim. Spoléhejte i na jejich instinkty a vlastní pud sebezáchovy. Až tohle dokážete, najdete i cestu pro jednodušší a přátelštější komunikaci mezi dvěma různými světy. 

Postavíte si vlastní komunikační most, který začnou všichni v rodině rádi využívat, neboť jste dokázali právě díky němu spojit porozumění a spolupráci. A to je vaše společná cesta k úspěchu radosti a vzájemnému štěstí. Tam kde není sebeláska, jsou jen povinnosti a každodenní přinášení oběti. Pokud chcete opravdu žít, naučte se mít rádi sami sebe a okolí vás bude mít mnohem raději. Už nebudete tím obětním beránkem, který běží, když druzí potřebují, když volají o pomoc. Stane se z vás osobnost, kterou budou druzí respektovat a uznávat jako člověka, který našel sám sebe.

Přeji vám všem hodně štěstí na cestě za poznáním pro váš lepší život.

S úctou a láskou váš trenér Radovan

P.S.: Pokud se vám příspěvek líbil a cítíte, že by mohl někomu z vašeho okolí, nebo známých pomoci, pošlete to dál. Děkuju.
Vaše náměty a dotazy pište do kometářů, nebo mi je můžete zaslat na email:
radovan@jak-na-deti.cz